Komunitní školu Koventinka jsme založili ve spolupráci se Střediskem dětí a mládeže RADOVÁNEK v září 2014. Začínali jsme s pěti dětmi a jedním průvodcem.
Jsme sami rodiči a bylo pro nás důležité, abychom vytvořili prostor, kde se (nejen naše) děti učí rády, učivo je propojeno se skutečným životem, a děti mohou být maximálně samostatné a odpovědné. Naším cílem bylo, aby děti mohly prožívat i ve škole svobodu, harmonii a společnou radost.

Jsme přesvědčeni, že potřeba učit se a objevovat je jednou ze základních lidských potřeb, která se velice silně projevuje právě u dětí a u mladých lidí, a dospělí jsou ve vzdělávacím procesu těmi, kdo pro objevování a pro učení vytvářejí podmínky. Nebojíme se chyb, ale bereme je jako podmínku dalšího učení. Důležitou hodnotou je pro nás spolupráce a vzájemná úcta – děti tedy mezi sebou nesoutěží, ani nejsou srovnávány. Učitel je průvodcem, který vytváří prostor a podněty k učení.

Založili jsme tedy školu postavenou na vnitřní motivaci dítěte, na rozmanitosti věkové, poznávací, dovednostní... Školu, která je otevřená všemu, co do ní dítě potřebuje přinést (poznání, otázky, výtvory z domova apod.) i rodičům. Tento proces zapojování rodičů přímo do dopoledního programu začal naplno v polovině školního roku 2014/2015, kdy už k nám docházelo osm dětí. Každý z rodičů má možnost dětem nabídnout a ukázat to, co umí, co ho zajímá a baví, v čem je dobrý. Rovněž jsme otevřeli své dveře do okolního světa, kde probíhá proces učení – děti pobývaly v galerii, v pekárně, na farmě, u záchranářů, v muzeu, v hydrometeorologickém ústavu, v záchranné stanici živočichů či v divadle.
Na začátku školního roku 2015/2016 už bylo dětí 12 a od pololetí přibývají další děti…

Jak to u nás skutečně funguje, si mohou všichni zájemci přečíst na našich webových stránkách v pravidelných týdenních reportech průvodkyně Lucie Salákové (www.koventinka.cz/category/skola/). Zde je jeden z nich:

V pondělí jsme začali návštěvou Animánie, kde jsme si zkoušeli animovat pohádku. Nejdříve jsme se věnovali (s využitím metod dramatické výchovy) příběhu v souvislostech (postavy, prostředí, vztahy a klíčové body příběhu) a na základě toho jsme ve skupinách vytvářeli vlastní verzi příběhu, kterou jsme zpracovali pomocí techniky animace. Výsledek práce zatím nemáme, ale moc se na něj těšíme. Děti se dokonce druhý den shodly, že by chtěly v animačních programech pokračovat.

V úterý nadešel čas na naši Konferenci asijských zemí. Na začátku celého tématu si děti vylosovaly státy Asie, o kterých si doma za pomoci rodičů měly zjistit různé informace. Forma a zpracování byly na nich. A tak jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o Rusku, Malajsii, Sýrii, Bhútánu, Vietnamu a dalších státech. Děti svoji roli řečníka uchopily opravdu zodpovědně.
Během našeho „pobytu“ v Asii se snažíme dětem přiblížit i aktuální témata současného světa. Ve středu přišel na řadu palmový olej. Podívali jsme se na dokument, prohlédli si fotky a zahráli si hru. Opičky obývají indonéský prales, který je postupně kácen a vypalován, aby uvolnil prostor palmám olejným. Prodejci nabízejí své zboží s palmovým olejem, zákazníci nakupují a ochranáři přesvědčují a sázejí nové stromy. Jak to všechno dopadne? Shoří orangutanům celý ostrov? Prodají obchodníci všechno zboží? Přesvědčí ochranáři nakupující? Do hry se nakonec zapojily i děti, které hrát původně nechtěly – prostě je to pohltilo!

Od září 2016 budeme mít okolo dvaceti dětí, dalšího průvodce a druhou třídu. Radujeme se ze společného učení, růstu a vzájemného obohacování. Jsme rádi, že to co jsme si vysnili pro naše děti, získalo konkrétní podobu.

Spoluzakladatelky Radana Lazarová, Eva Mikešová a Lucie Saláková